Rozmach internetových obchodů je rok od roku stále větší a větší. Zvykli jsme si, že přes internet nakupujeme skoro vše, a to za výrazně nižší cenu, než tomu bývá v kamenných obchodech. I přes obrovský rozmach internetového prodeje se někteří výrobci kosmetiky snaží omezovat tento způsob prodeje. Jedná se převážně o dražší značkovou kosmetiku –„cizezvučných“ pojmenování, kde si při snaze o správné vyslovení jejich názvu můžeme zlomit jazyk.
Obchodní strategii jednotlivých společností ovlivňuje jednak věkový průměr vedoucích manažerů, a samozřejmě jejich schopnosti. Mladý člověk zajisté nebude vidět v internetovém prodeji něco nedůstojného, nebo dokonce škodlivého. Některé firmy se dokonce v minulosti snažily vytvářet tlak na prodejce pomocí smluvních podmínek a doporučených (nařízených) cen, což se nakonec ukázalo jako protiprávní jednáním. „Tajná“ dohoda mezi distributorem a kadeřnictvím slibující tučnou provizi se zárukou exklusivity již také asi moc nefunguje. Prostě doba se mění a zákazník už naštěstí není odkázán pouze na jednoho prodejce a zemi, kde se aktuálně zdržuje. Otevření trhu a znalost cizích jazyků nabídla i českému zákazníkovi možnost snadno a spolehlivě nakupovat v jiných krajinách, což se pro něj ukázalo jako velká úspora peněz.
Otázka však zní, zda je internetový prodej omezován také v zahraničí. Tam, jak se zdá, se prodává zcela běžně jakákoliv značka, a to ještě zpravidla mnohem levněji, než je tomu v ČR. Našemu trhu by více pomohlo sjednocení cen v porovnání k ostatním zemím EU. Pokud bude velkoobchodní cena v ČR o 30 % vyšší než v sousedských státech, vždy se najde někdo, komu se pro tento cenový rozdíl vyplatí dovoz, a ve finále na tom ještě dobře vydělá. Čeští manažeři pak mohou nečinně krčit rameny anebo se tvářit, že vlastně o tom ani nevědí, a když vědí, tak přece – co by s tím mohli dělat?
Rovněž většina kosmetických novinek se na našem trhu běžně objevuje až s půlročním zpožděním, a navíc s přidaným bonusem – speciální přirážkou na ceně ve srovnání s našimi západními sousedy. Tato specifika trhu ovšem české ekonomice příliš nepomáhají. Mnohem výhodnější pro spotřebitele, a nikoliv horší pro výrobce, by byl spíše opačný postoj. Prodej výhradně přes internet. Zboží by bylo nejen mnohem dostupnější v rámci celého území, ale také i cenově přístupnější běžnému spotřebiteli (za předpokladu, že tu jde hlavně o spotřebitele). Jestliže uvážíme, že cena některých šamponů mnohdy přesahuje několikrát cenu 10-letého značkového destilátu, rozhodně by nějaká úspora byla namístě. Nakonec jsou to původně pouze hygienické prostředky, a nikoliv prestižní záležitost, kterou se staly až v posledních letech.
Tady bychom klidně mohli aplikovat teorii neviditelné ruky trhu, kterou se kdysi proslavil pan prezident Václav Klaus. Nechat trhu volný průběh je asi nejlepší řešení. On si již nějak poradí sám. A vedoucí manažer v předdůchodovém věku to sice může ještě trochu zkomplikovat, ale nakonec to stejně dopadne, jak má. Internet tu prostě je a ještě chvíli bude. Otázkou je, zda tu v budoucnu bude i společnost, která tak trochu zaspí dobu. Kdysi jedna společnost tiskla žluté telefonní seznamy. V tehdejší době si žádná firma nemohla dovolit nebýt v jejich seznamu. Ty žluté knížky jsou ale rok od roku tenčí a tenčí, ani nevím – tisknou je stále? Jo, kdyby tam byl býval někdo nepodcenil internet…
