Myslíte si, že barvení vlasů je výsada žen současnosti? Ani náhodou! Historici již několikrát prokázali vynalézavost a technický pokrok starověkých civilizací. Touha žen líbit se vedla i k takovému objevu, jakým bylo barvení vlasů. Nepopiratelnou velmocí v tomto oboru byl Egypt, kam sahají i první zmínky obarvování vlasů.
První obarvená kráska…
Jasným důkazem o barvení vlasů ve starověkých civilizacích byl překvapivý nález v Egyptě. Archeologové našli mumii starou více než pět tisíc let. Byla to žena a v době mumifikace jí bylo kolem třiceti let. Mírně prošedivělé vlasy nabarvené hennou dokládají, že barva hrála ve společnosti již tenkrát významnou úlohu.
Kromě snahy zakrýt první šediny jako známky stárnutí, pomáhala henna dosáhnout uhrančivě tmavé barvy, vysokého lesku a pevnosti vlasů. Barvily se nejen vlasy, ale také různé příčesky, které se vyráběly z vlasů otrokyň. Dosažení stejného odstínu vlasů byl tedy velmi složitý proces a pokud měl být proveden dobře, bylo potřeba jej přenechat odborníkům – kadeřníkům. Tento fakt vede nepochybně k důkazům o existenci takových povolání, jakým je kadeřník.
Henna na rozdíl od chemické barvy, neproniká do nitra vlasu, ale obalí ho, čím dokonale odráží světlo. Měděné odlesky na černých vlasech byly výsledkem právě používáním henny, v pozdějších letech se však používalo hlavně indigo, které naopak vytvářelo odstín „namodralé černi“.
Snaha o první obarvené blondýnky. Barvení vlasů v Evropě
Blonďatá hříva dokázala upoutat již ve starověkém Římě. Majitelkou blonďatých kadeří nebyly však Římanky, ale jejich otrokyně zejména ty germánského původu. Nejjednodušší způsob, jak dosáhnout blonďatých vlasů, byla výroba paruk z vlasů otrokyň. To si však mohly dovolit jen bohaté ženy. Ty méně bohaté sáhly po prostředcích, které nabízela příroda: odvar z heřmánku, šťáva z citronů nebo speciální mýdelný roztok z kozího loje a bukového listí. Své vlasy navíc často vystavovaly slunci. Přes všechny snahy udělat ze sebe platinovou blondýnu se ale ňímankám nikdy nepovedlo.
Okolo roku 1890 se henna dostala i do střední Evropy, avšak zde převládaly tradiční způsoby „barvení“ vlasů. Více než o samotné barvení šlo o zdůrazňování odstínu barev.
Hnědou barvu bylo možné zintenzívnit odvarem z kaštanových či ořechových listů. Havraní čerň se naopak vyráběla z ořechových skořápek. Pestrou paletu barev poskytovaly i cibulové slupky. Červená, žlutá či tmavá cibule, různé směsi, délka louhování a přidávání bylin učinily z cibulového barvení úplnou alchymii. Oživit barvu tmavých vlasů lze i pomocí odvaru z černého čaje. Naopak pro světlé vlasy se používal heřmánek a lipový květ.
Před rokem 1900 se k barvení vlasů využívaly především herbální produkty a ingredience. První opravdovou barvu vynalez až francouzský chemik Eugéne Schuller v roce 1909. Chemická barva byla založena na účinku peroxidu vodíku a amoniaku. Ještě téhož roku uvedl na trh barvu Dream blond a založil firmu French Harmless Hair Dye Company. O rok později se firma přejmenovala L´Oreal. Ve třicátých letech se v Hollywoodu objevily prvé platinové blondýnky a chemie zcela ovládla pole vlasové kosmetiky.
